Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz

Na cestu ke knižnímu vydání Rychlých šípů

Po přečtení celého článku zapisuj slova podle nápovědy. Do sešitu si zapiš, jak se jmenovali chlapci, kteří proti Rychlým šípům bojovali.

Jaroslav Foglar: Na cestu ke knižnímu vydání Rychlých šípů

Rychlé šípy! Jméno kouzelné a okřídlené, známé snad již milionům čtenářů – dospělých i mladých, dávných i dnešních! Kdo byli ti chlapci, kteří tvořili ten podivuhodný pětičlenný klub? Žili? První je u mě Mirek Dušín – jeden z nejušlechtilejších chlapců, kteří kdy žili. Přímý a bezelstný, pro pravdu a právo vždy zapálený, ohleduplný a přátelský k chlapcům, rytířský a dvorný k děvčatům. Lepšího kamaráda si Rychlé šípy opravdu nemohly zvolit za vedoucího. A Jarka Metelka se svou podkůvkou vlasů, do čela vždy trochu spadlých. Klidný a mírný, ukázněný. Jen o něco málo mladší než Mirek a přece ho tak uznávající. On byl vlastně nepřímo původcem založení klubu Rychlých šípů, Mirek Dušín – když se ještě neznali – ho zachránil ze surových rukou Černých jezdců. Kdyby Mirek tehdy nešel právě kolem Šmejkalovy ohrady nebo kdyby Jarka svým trýznitelům uprchl anebo kdyby Černí jezdci nechali Jarku na pokoji, nikdy by se klub Rychlých šípů neustavil! Jeho pět chlapců by se mezi sebou nikdy nepoznalo, kromě Červenáčka a Rychlonožky, kteří bydleli v jednom domě a znali se tak už z dřívějších dob. Jindra Hojer, čili „moje ublízané potěšení“, jak mu Rychlonožka žertem říkával, protože měl vždy pečlivě na pěšinku učesané své plavé vlasy, byl co do stáří mezi Mirkem a Jarkou na straně jedné a Červenáčkem a Rychlonožkou na straně druhé. Jemný, veselý chlapec, statečný a věrný jako ostatní, opovrhující násilím a nespravedlností, vždy ochotný pomoci tomu, kdo je v nouzi. Právě díky této vlastnosti se seznámil s Mirkem a Jarkou – ukryl je na dvoře ve velké bedně před Černými jezdci, ačkoli oba hochy tehdy ještě neznal a pomoci jim tedy nemusel! Červenáček, jemuž Rychlonožka často říkal s nádechem lehké ironie „pojď sem, hezký hochu“, protože to Červenáčkovi řekla jednou jedna paní, si to přízvisko opravdu zasloužil. S oblibou nosil červenou čapku a v klubu byl jediný, kdo měl povoleno mít ji na hlavě v klubovně! Čapka patřila zkrátka k Červenáčkovi. Však také podle ní dostal jméno! A konečně Rychlonožka sám. U Jóviše! Samorost, smolař, legračník a vtipálek, zmatkář a strašpytel, pořád víc na zemi než na nohou, o všechno zakopl, všechno ztratil, všechno rozbil, zkazil a popletl – ale to vždy spíš jen na obrázcích než ve skutečnosti.

(Rychlé šípy)
1       2              
                 
     3    4            
 5                  
           6      7    
 8                  
                 
       9